Zbarvení MKŠ - papillona a phaléne

Zbarvení mkš je dáno standardem FCI č. 77 ze dne 17.9.1990. Patří tedy k jeho plemenným znakům. Jedná se o tak zvanou bílou strakatost. Mkš je vždy bílostrakatý, nikdy ne jednobarevný a nebo jednobarevný s pálením. Tento typ zbarvení, který se dřív rovněž vyskytoval, je dnes nepřípustný.

Stadnard uvádí, že na bílém podkladu jsou všechny barvy povoleny.  (s vyjímkou játrové) Tato barva s sebou nese z genetického hlediska pro mkš nepřípustné hnědé až masové zbarvení nosní houby a sliznic. Ve skutečnosti je však základní barvou barva znaků. Bílá je totiž rovněž barva. Ta se na základní barvě rozpíná. Proto je v PP jedince barva označena jako černo - bílá, sobol - bílá a ne obráceně např. bílo - červená.

Standard rovněž klade důraz na rozložení barevných znaků. Znaky na hlavě musí být vždy. Bílá tam nemá převládat. Na těle a končetinách by však bílá převládat měla. Dříve časté plášťové zbarvení ( barevný znak pokrývající celé tělo, nebo velký znak tvořící sedlo) je dnes nežádoucí. Žádoucí jsou menší, dobře rozdělené, libovolně rozložené znaky. Tělo však může být i celé bílé. Velmi nežádoucí je promelírovaná srst. Jedná se o množství drobných znaků, které prorůstají bílou. Barva takovýchto jedinců působí jako černo - šedá, popřípadě zlato - béžová. Melír se nejčastěji objevuje na končetinách. Ty však mají být převážně bílé. Ocas může i nemusí být jednobarevný, stejně tak i srst na zadní straně nohou tzv. kalhotky.

Na hlavě standard upřednostňuje bílý znak - lysinku. Ta má být dobře patrná. Může být více či méně široká, pokud možno pravidelná, na temeni uzavřená. Bílý znak na zátylku je však rovněž povolen. Vítaný je i bílý znak v podobě kroužku kolem čenichu. Spodní čelist, hrdlo, krk i břicho má být bílé. Protože standard lysinku striktně nevyžaduje, není tedy plemenný znak. Jedinci bez lysinky, ať již s kroužkem , jeho částí , či bez něj, jsou standardně zbarveni. Chybějící lysinka není nedostatek. Pravdou je ale, že je líbivá a mkš sluší. Symbolizuje tělíčka hmyzu, který propůjčil variantám mkš svá jména. Jestli se jedná o motýlka či můru ja pak dáno nasazením a držením ucha. Zbarvení uší standard nezmiňuje. Je tedy možno vycházet z toho, že patří ke zbarvení hlavy. Bílá barva na hlavě nemá překročit 50%. Pokud je tento poměr dodržen, bílý lem ucha, bílá špička ucha či bílý znak na zadní straně ucha nemůže být považován za nedostatek. Převaha bílé barvy na hlavě je nežádoucí. I když je barva a rozdělení barevných znaků to první, co člověka na mkš upoutá a spolu s kresbou hlavy od sebe jednotlivé představitele plemena odlišuje a dává jim punc originality, jedná se spolu s velikostí a váhou o méně důležité sekundární znaky.

Snahou chovatelů je se svými odchovy exteriérově standardu ve všech směrech co nejvíce přiblížit. Povinností rozhodčích je se jím při posuzování na výstavách řídit.

Ani sebedokonalejší rozložení barevných znaků nikomu u jeho psa nezajistí automaticky výstavní tituly, ale při posuzování dvou jinak stejně kvalitních jedniců tyto sekundární znaky váhu mají.

Standard rozlišuje nedostatky a vyřazující vady. Mkš, kteří vykazují nežádoucí zbarvení mají tedy z pohledu standardu nedostatek. Mohou být chovní, a však na výstavě by neměli získat známku výborná.

Všeobecně platí, že dobrý pes nemá barvu žádnou. Ono skutečně nemá smysl bazírovat například na barvě srsti či tvaru lysinky nebo sytosti pigmentu oka, pokud není v pořádku zdraví, mechanika pohybu a povaha psa.

Diskvalifikující vady z chovu jsou pouze -

předkus nebo podkus

chybějící řezáky , špičáky

růžová nebo růžově skvrnitá nosní houba

trvale viditelný jazyk

chybějící varlata

agresivita ale i přílišná bázlivost

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one